Když jsem byla v 5. třídě, zjistilo se, že nevidím na pravé oko. Nevědělo se proč, tak jsme jeli k doktorovi. Tam mi řekli, že s tím nemohou nic dělat a poslali mě do nemocnice na podrobnější vyšetření. Tak zjistili, že mám toxoplazmózu. Ale nemohli už nic dělat. Poslali mě do Prahy do Motola, kde mně oko vyfotili. Měla jsem zasažené celé centrum vidění. Ale to byl teprve začátek.

  Když jsem přišla do školy, pan ředitel mi řekl, že mě musí poslat do Jihlavy k pani psycholožce. Tam mi napsali papír a ten jsem donesla panu řediteli a ten mi řekl, že mám nárok na notebook , ale ten pořád ještě nemám. Většina dětí z jiných tříd se mě vyptávaly a začaly mě mít rádi jen kůli notebooku a že je můžu pochválit u ředitele, ale to jen já prožívala to peklo, peklo které jsem dříve neznala. Měla jsem různé nemoci, jako třeba zápal plic, kýlu, alergii na kočky a v tom byl ten problém. Chtěla jsem kočičku, kterou teď mám. Jmenuje jse Čenda a ten mi pomohl tu alergii zničit. Doktor říkal, že se moje alergie na kočky dokonale ztrácí. A já jsem začala věřit tomu, že i s toxoplazmózou můžu být jako ostatní. A to všechno díky mé kočce. I když se mi oko nezpraví svět se nezboří!!!!!!! A to teď vím.