aneb Velký úspěch Bíby 15.1.2006 na NVP v Olomouci

Vždy jsme si říkali, že až bude mít Bíbinka přes 8 let, budeme s ní jezdit na výstavy do třídy veteránů, protože má výstavy ráda, ale v mladších letech bohužel měla problémy se srstí, takže se moc vystavovat nedala, tak ať si to užije "v důchodu". A protože jsme neměli koho přihlásit na novou olomouckou výstavu, kterou jsme chtěli svou účastí podpořit, přihlásili jsme ji hned sem. Výstavu jsme si užívali o to víc, že nám "o nic nešlo", o žádné tituly či úspěchy, to člověk bývá přece jen trochu nervózní.

Jaké bylo moje překvapení, když pan rozhodčí neskrýval své nadšení a i v posudku Bíbu velmi vychválil a zadal jí ocenění výborná 1, Nejlepší veterán. Jenom při předvádění v pohybu mě pan rozhodčí upozornil, abych ji přiměla běžet s hlavou nahoře, protože Bíbinka chtěla stále čuchat, kdo už tam běžel před ní. Moje radost dosahovala maxima a Bíbinka to poznala a začala se ještě radostněji předvádět. Hned si nás v kruhu nechali a zavolali ostatní soutěžící o titul Vítěz plemene. Pan rozhodčí naše kolegy postupně vyřazoval a my jsme stále zůstávaly, až nakonec pan rozhodčí řekl, že ne vždy to nejstarší už za moc nestojí a titul Vítěz plemene (BOB) zadal Bíbince. V té chvíli už se o mě pokoušel infarkt. Pan rozhodčí mě nabádal, abychom určitě přišli do závěrečných soutěží, ale to ani nemusel, samozřejmě bych počkala už kvůli cenám za BOB.

V soutěži nejlepších veteránů jsme nepostoupili - přece jen je Bíbince teprve málo přes 8 let a byla tam třeba i 14letá čivava! To už je skoro hrdinský výkon a takový pejsek si ocenění moc moc zaslouží. Když jsme nastoupili do soutěže s ostatními vítězi 5. skupiny FCI (bylo nás asi 20), začala paní rozhodčí posuzovat velmi důkladně na takovou soutěž, nevybírala jen podle prvního pohledu, ale každého pejska prohlédla zblízka a potom také každého jednotlivě v pohybu. Když jsme se dostali mezi devíti do užšího výběru, moje radost přetekla přes zmíněné maximum a já bych Bíbinku nejradši láskou snědla. Pak z nás devíti paní rozhodčí vybírala 5 finalistů a - světe div se - jako pátou, ve chvíli, kdy už nás přešla a já už jsem se chystala k odchodu, vyzvala k postupu shibu, tedy nás. To už jsem skoro omdlívala. Paní rozhodčí nás vyzvala k pohybu v kruhu, Bíba se hezky rozběhla, ale zase ji začalo zajímat, co je na tom koberci za vůně. Když jsme běželi kolem "našeho" pana rozhodčího, ozvalo se za mnou: "Hlavu nahoru!". Pokusila jsem se ji tedy ještě jednou "rozpumpovat", takže celé kolo absolvovala hezky s hlavou vzhůru a ukazovala, že není žádná babka. Abych to zkrátila - když ani 5. ani 4. místo nebylo naše, začala jsem pomalu ztrácet vědomí. Naše milovaná Bíba, zasloužilá matka a babička, nejen že z postu veterána, tedy jen tak do počtu, vyhrála plemeno v konkurenci 14 šib, ale obsadila naprosto úžasné 3. místo ve své skupině!