Jako obvykle jsme si do stanu nacpaly zásoby sladkostí a slaností na noc, dobyly baterky a kredity v mobilech a chystaly jsme se proesemeskovat celou noc, jako ty dvě předešlé. Až do půl třetí to byla sranda, ale když už sme se chystaly ulehnou po náročné noci, užuž jsme zavíraly oči, když vtom jsme uslyšely škrábání na plentu stanu. V nás obou to zatrnulo! Jelikož jsme si až do osmi večer četly knihu hororů "Všechno je definitivní" od Stevna Kinga, náš strach byl naprosto oprávněný. Jelikož je Pavlína více odvážná než já, vyhrabala se ze spacáku a začala se shánět po klíči k zámku od našem stanu. Po marném přemlouvání mnou začala odemykat stan?Vylezla jsem také, protože sama ve stanu bych se bála více než s Pavlínou venku. Vyšla jsme před stan. V jedné ruce baterku, v druhé mobil, který mi zůstal v ruce, jsem vyrazila za Pavlínou. Ta však v té tmě nebyla k nalezení. V tom jsem uslyšela zasyčení a posléze na to ďábelský smích. Onen smích patřil Pavlíně, která za stanem objevila původce onoho škrábání a syčení. Šla jsem tedy do míst, kde jsem slyšela Pavlínu. Když v tom jsem to spatřila!!!! Bylo to ??? sousedovic kotě Miky. Pavlína se tak smála, až zakopla o stanový provaz a složila se vyděšenému koťátku k nohám. A tímto způsobem jsme zakončily tu nádhernou červencovou noc?
Alficek
