ahojky, tebe si pamatuju :o)

sice se mi to nechce číst znova ale přibližně vím...to snad není možné!!!! kolik už ti je? seš hodně trpělivá a tvoje mamka musí být něco,  když tak vidí jak se snažíš a že ho fakt chceš a není to je momentální úlet... :o(

http://www.milacek-phoebe.estranky.cz/

http://blackbubble.weebly.com/

Těžko poradit jak přemluvit maminku. Záleží na tom zda k tomu jsou vhodné podmínky a jakého psa chcete chovat.  Pokud bydlíte v domku a pes by mohl být také venku, je to trošku jednodušší. Ono to není jen o tom, že je pejsek, je to radost, ale také určité starosti a omezení. Pokud musí být pejsek sám doma celý den, je to i pro něho těžké. My jsme doma vždy měli psy, ale pak bylo období kdy jsme bydleli v domě, kde to prostě nešlo. V současné době psa máme, je to naše potěšeníčko, ale když chceme jet na dovolenou  tak jsou starosti. Musí všude s námi a to s její velikostí není legrace. Byla s námi na plachetnici týden a také u moře. Pokud je pejsek malý (do 35 kg), tak s ubytováním nejsou nijak zvláštní problémy, horší je to s velkým psem.  Zvažte  v rodině jakého pejska pořídit, co od něho očekáváte, zda by byl jen pro radost a nebo zda to má být ostraha domu a maminka se třeba nechá oblomit. Budu držet palce.

Přes dva roky pryč, snaha neustálá, pes nikde. Stejně to nevzdám!! :)

díky moc

Tak ti držím palečky a přeju doooost trpělivosti

pac Sína

tak už dochází na vaší radu...4měsíce pryč,další 2 přede mnou...Ale moc tomu nevěřím.....

Pár hádek s mamkou máme....To víte-moje pubertasem docela velký kvítko ale ještě to není tak hrozný.......Ale nebudu se tady vymlouvat na pubertu...Doufám že alespoŇ tohle vyjde...jediná moje momentální naděje.....

tak asi v úterý našla mamka dopis  a když ho votevřela tak řekla:,,když tohle  je tak hrozně únavný" a ani nevím jestli si ho vůbec přečetla...teď jí tam leží někde na poličce

http://new.psi-kocky.cz/volne_forum_o_v_em/hafani

děkuju moc za dopis,potěšil mě...na dopisu teď pracuji,začla jsem dneska ve škole o fyzicea teď ho jdu dopsat.s tím venčením to tak jednoduché není.nejbližší útulek je ode mě asi tak hodinu cesty takže každý den bych to nestíhala dojíždět,jezdila jsem každý pátek s kamarádkou,která je na tom podobně jako já,ale už to vzdala.ale jednou nějaký pán si půjčil pejska na venčení a ukradl ho  a tak teď paní,která se o chudáky pejsky stará zařídila,že děti musí mít doprovod dospěláka,a nikdo takový není kdo by s námi chtěl jezdit každý pátek...ty inzerce,určitě zkusím...ale momentálně je mou nadějí dopis...mám asi tak půlku,a už kámoška říkala že cejtí že to vyjde...KÉŽ BY...mám štěstí že psát slohy je pro mě hračka,ale tohle je trochu těžší ale přesto to jde...takže uvidím co dopis a pak zkusím ty vaše rady

díky

Dlouhá debata,ale taková bez konce. Tvoje maminka pejska nechce,je o tom přesvětčená a uvádí důvody proč ho nekoupit,které jsou v tobě....že se nebudeš starat atd.  Myslím,že je to spíš výmluva. Můžeš pokračovat v tom přesvědčování a přemlouvání,ale ne zase moc tlačit na pilu!  Spíš je lepší napsat dopis jak psala VeVes, pak je dobrý nápad s inzercí,jako psala  Moni. Kup si Planetu zvířat, Faunu nebo Pes přítel člověka. Dones domů, listuj si tam ,podtrhni si tam třeba co se ti líbí,a jen tak nenápadně nechej na stole,ať si toho maminka sama všimne,nevnucuj jí to. Další dobrý tip je,chodit do útulku venčit pejsky,to psala myslím Batice. Mohlo by to maminku přesvětčit, když půjdeš každý den ven s tím,že jdeš venčit pejska z útulku. Mohla by jsi ji přesvědčit,když budeš vytrvalá,že o pejska moc stojíš.

Maminka by to ale měla pochopit a chtít i ona sama a sama ti štěňátko navrhnout.  Protože ať je to s tvou touhou sebevětší,oba rodiče musí zvířátko chtít,souhlasit s ním a počítat s tím,že se občas budou muset postarat i oni. I když budeš většinu věcí dělat sama,nemůžeš dělat všechno. Co když budeš nemocná,bude se muset starat maminka.

My máme doma tři psy,mám dvě dcery. Všechny psy jsme si pořídili,protože jsme se dohodly s manželem,že je chceme.Dcery mají zvířata moc rády,hlavně ta starší,která pro zvířátka žije,se vzorně stará a starala by se klidně i denně sama,nikdy neřekne,mě se jí nechce. Ale jen na její přání,bez toho,abych chtěla pejska i já,bych jí ho určitě nekoupila.  Mladší dcera,je jí 13,když jsme vybírali posledního pejska a dcery už do výběru taky mluvily,tak měla plnou pusu toho,jak se bude starat jen ona....Ale není to tak.....Každopádně já chodím s pejskama ven ráno a večer,dělám to ráda a nedovedu si představit,že bych to měla dělat,kdybych je doma nechtěla.

Přeju ti,ať to dopadne co nejlíp,ať už teď nebo v bodoucnosti Držím pěsti a dej vědět,jak to všechno dopadlo

Já na psa čekala 20 let...chtěla jsem ho už jako malá holka...prostě někdy je lepší si počkat až dospěješ do věku kdy se o pejska budeš moct pořádně postarat sama, protože teď si pořídíš psa, pak tě začnou zajímat kluci, kamarádi a hospoda a pořádné se bavit....a co pak pejsek??? Necháš ho na krku rodičům a to si myslím, že je to, čeho se tvoje mamka bojí a nechce to... Možná si teď řekneš že je to blbost, ale tuhle situaci znám - už sem se s ní setkala.

Terka