Otírání je snad jediná značkovací technika koček, kterou my lidé považujeme za přijatelnou a kterou si vykládáme jako projev náklonnosti. Je tomu ale opravdu tak? Toto kočičí chování pramení částečně z touhy udržovat fyzický kontakt s tvory, kteří jsou kočce blízcí, ale svou roli zde hraje i další aspekt, ?vítání?.

Když kočka vítá svého člověka, otírá se mu opakovaně tělem a obličejem o nohy a pak kolem nich omotává ocas. Mnohé dokonce vyskočí na místo, z kterého se mohou dotknout obličeje. Všechny tyto přátelské projevy nás velmi těší, ale často si neuvědomujeme, že tímto způsobem si s námi kočka vlastně vyměňuje pach. Pro kočky, které se orientují především čichem, je důležité, aby všichni členové domácnosti měli známý odér. A tak si nás pomocí zvláštních žláz umístěných na spáncích, u kořene ocasu a v koutcích tlamy značkuje vlastním pachem. Jakmile se sehneme a kočku hladíme, otírá se ještě intenzivněji. Potom kočka poodejde, aby se důkladně umyla a přečetla tak naše pachové signály. Olizuje si srst a tak ?ochutnává? naši vůni. Díky tomuto chování vzniká úzké sociální pouto mezi kočkou a majitelem a vytváří se obvyklý pach, podle kterého kočka rozezná přítele od někoho cizího. Když však kočka potká jinou, známou a přátelskou kočku, probíhá vítání jinak. Otře se o ni hlavou, bokem a ocasem a ocas zvedne tak, aby jí druhá kočka mohla očichat anální oblast. Nám to asi jako ideální pozdrav nepřipadá, ale v kočičí řeči odpovídá toto chování vřelému potřesení ruky, nebo polibku na tvář
Vzájemné otírání je součástí složité společenské kočičí komunikace.

Když kočka vítá svého člověka jde o složitou kombinaci hlasového projevu, řeči těla a pachové komunikace, jimiž si kočka ověřuje,že je v bezpečí, a současně v nás vzbuzuje pocit, že nás potřebuje tak jako my ji.