Dne 14.7.2007 proběhla v Lanškrounu již sedmá výstava voříšků, psů poznatelných plemen a psů s PP. Právě na ni jsem se vypravila se svou fenkou Titou. Ovšem kromě nás dvou dostala tento nápad, jít se pochlubit se svými pejsky, spousta dalších lidí, protože předváděných pejsků bylo nakonec něco přes 160. A že se bylo na co koukat.

Výstava byla výborně zorganizovaná, takže na své si přišel každý. K vidění byly tři kategorie psů - voříšci, psi poznatelných plemen a psi s průkazem původu. Tyto kategorie byli rozděleny na šest tříd - štěňata do devíti měsíců, veteráni nad osm let a třída otevřená, psi a feny odděleně, dále pak dle kohoutkové výšky do 40 cm a nad 40 cm. Po samotné výstavě probíhalo množství soutěží - Dítě a pes, O největší podobu, Největší pes, Nejmenší pes a O největšího šikulu. Ve výstavních kruzích byli předváděni i pejsci z místního útulku, na který šel i výtěžek celé výstavy. Krom různých kříženců nabízel útulek i šarpeje, rotvajlera, rhodeské ridgebacky. Celou soutěž posuzovala mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru psů paní Lenka Frnčová.

Jako první nastoupila poznatelná plemena - štěňátka, veteráni a otevřené třídy. Snad každé plemeno tu mělo svého zástupce. Hemžilo se to zde německými ovčáky, německými dogami, rhodeskými ridgebacky. Byl k vidění i bandog, howavart, čivava, jorkšír a mnoho dalších. Následovali psi s PP, mezi nimi např. tibetské dogy, pumi, patterdale teriér, velký švýcarský pes a u nás málo známé plemeno shiloh. Poté přišla na řadu pestrá paleta kříženců, byli zde pejsci krátko- i dlouhosrstí, velcí i maličkatí. Pokud na někoho pobíhání psů v kruhu působilo nudně, určitě si přišel na své v soutěžích - ať už jako účastník, nebo jen jako pouhý divák.

Dítě a pes byla vlastně obdoba na výstavách známého Juniorhandlingu. Některé děti vystavovaly pejsky jako ostřílení profesionálové, jiné pobavily tím, jak za sebou psíka vláčely či byli vláčeny jím. V soutěži O nejmenšího psa výstavy se vítězem stalo roztomilé štěně jorkšírského teriéra a největším psem byl impozantní kříženec bordeauxské a německé dogy. Soutěž O největší podobu byla skutečným skvostem. K vidění byli dva turisté - jeden psí a jeden lidský, zelené berušky, králíci, červené Karkulky. Kupodivu vítězi se stala prakticky nemaskovaná dvojice. Jedinou přízdobou byly červené mašle na uších amerického kokršpaněla a ve vlasech vystavovatelky. Ovšem podoba byla tak do očí bijící, že ani nejpromyšlenější a nejvypracovanější kostým neměl šanci.

Největší škodu na celé výstavě ovšem utrpěla soutěž O psa šikulu. Hlavně proto, že byla v programu uvedena jako poslední, což se vzhledem k pokročilé hodině a teplotě nad třicet stupňů hodně podepsalo na stavu soutěžících psů. Naštěstí páníčci byli rozumní a když pejsek, zmožený horkem a zážitky, dal najevo, že toho má pro dnešek dost, už jej k výkonu nenutili. I přesto se mnoho psů vybičovalo ke kouskům naprosto excelentním. Viděli jsme psí tanečníky, aportéry, coursingový běh, obranáře, skokany, pejsky válející sudy i šikuly aportující buřta, aniž by cestou k pánovi byť jen kousek ochutnali. Bylo fascinující sledovat, co vše lze psa naučit.

Bohužel vše jednou končí a po přehlídce psích kousků nezbylo, než se s dnem plným zábavy rozloučit. Někdo ještě zašel osvěžit psy před odjezdem do klimatizované haly a posilnit se něčím k jídlu, jiní sedli do aut a zamířili k domovu. Každý si ale s sebou něco odvezl, kromě dárků za účast to bylo krásné opálení množství prima zážitků. Výstava byla báječná a věřím, že mnozí, a já s Titou mezi nimi, se už dnes nemohou dočkat dalšího ročníku.