Pokud vás zajímají zajímavé informace o zvířatech žijících ve volné přírodě nejen v naší republice, nepřehlédněte dvě nové publikace z nakladatelství Fragment. Jsou plné faktů a zajímavostí o zvířatech a krásných, často neopakovatelných fotografií. Pro svoji přístupnou formu zpracování jsou vhodné i pro děti od devíti let.

Je to jako když se narodí miminko. Člověk si domů donese štěně, malou či větší chlupatou kouli, která svým majitelům přinese řadu starostí navíc, ale všechny jsou vyváženy kopou radostí. Jak rádi by si novopečení pejskaři zapamatovali všechny ty legrácky, které se štěnětem prožívali, ale je jich denně tolik, že to ani není možné. A tak se i pro štěňátka objevil na knižním trhu deníček podobný těm miminkovským, aby si majitelé mohli vše hezké, ale i to potřebné, zapisovat a vytvořit tak malou štěněcí historii právě toho svého psího pokladu.

Všem milovníkům psů nabízí nakladatelství Vašut několik novinkových titulů, které bychom vám rádi představili. Doufáme, že si mezi nimi najdete knížku, která vás zaujme, poradí a pomůže. Jsou tady dvě knížky týkající se výcviku a výchovy, jednu s radami pro majitele psů s problémem - strachem a pak jednu, která poradí všem, kdo se chystají pořídit si psího kamaráda malého plemene.

Pomocí a rádcem může být kniha Poníci, kterou napsala Janine Verschure. Autorka zde jasným a konkrétním způsobem zodpovídá řadu důležitých otázek a problémů. Informace jsou solidní a důvěryhodné.

Činčila je však zvířátko se svými potřebami a požadavky. Kdo je dobře nepozná, může jí spíše škodit než prospívat. Než si tohoto živého plyšáka zamilujete a budete si ho chtít pořídit, bude dobré si prostudovat příručky o chovu činčil.

Tak věděli jste například, že pro činčilu je zcela přirozené žít v houfu? Pro činčily je dobré žít nejméně ve dvou, protože teprve pak budou moci žít svým bouřlivým rodinným životem a pustí do něj i vás.

Jsem dívka, která dostala v deseti letech pudlíka toye, apricota. Neměla jsem žádné zkušenosti s chovem pudlů, a když jsem se ho snažila vychovat, maminka ho spíše rozmazlovala, takže se z toho stal takový začarovaný kruh. Chtěla bych se vás zeptat, zdali by šel ještě vycvičit v mé péči nebo v rukou odborníka? A mám ho vychovávat znova od začátku, nebo s ním mám zacházet jako se zkaženým psem?

1.Křečci patří ve většině případů ke zvířatům aktivním zejména v noci. Máme ve svém bytě místo, kde je můžeme umístit tak, aby nás nerušili, nebudili nás ze spaní a místo lásky ke zvířatům nevyvolávali neurózu?

2.Křečci sice nejsou nikterak nároční na péči, potřebují jen trochu našeho času k nakrmení, vyčištění ubikace a ochočení. Jsme schopni a ochotni jim věnovat tu trochu času, kterou bychom jinak strávili jinými aktivitami?

3.Křeček může také onemocnět, jsme ochotni dát za jeho léčení částku, která možná převýší jeho kupní cenu?

Raci chodí pozadu

Mnoho lidí je překvapeno, když vidí raka, jak si vykračuje po akváriu směrem dopředu, místo aby couval. Je to dáno tím, že než se raci začali chovat v akváriích, mohli jsme je pozorovat pouze ve volných vodách. Pokud rak zpozoruje potenciální nebezpečí, jakým je například i lidský stín, instinktivně se rychle stáhne pozadu zpět do svého úkrytu.

Pokud vy nebo vaše děti toužíte po zvířátku, zřejmě první volba padne na psa nebo kočku. Často to ale kvůli alergii či z jakéhokoliv jiného důvodu pejsek nebo kočička být nemůže. Pak tedy přijdou na řadu další živočichové. Někdo si pořídí křečka či potkana - jenže ne každý snese v bytě hlodavce. Někdo vybere papouška - jenže je tu zase to nebezpečí alergie. Had? Možná se s hrůzou v očích a mrazením v zádech otřesete jen při vyslovení tohoto slova. Prostě a jednoduše - každé zvířátko má svá pro a proti