Člověk má zajisté zodpovědnost za živočichy, které chová. Jejich pohodu a životní podmínky pochopitelně může ovlivnit. Jak se chovají zemědělci k hospodářským zvířatům, to je kromě jiného i předmětem plánovaných i mimořádných kontrol orgánů státního veterinárního dozoru. Ovšem veterinární inspektoři mají co říci i při oznámení týrání zájmových zvířat, tj. například psů či koček nebo jiných druhů zvířat, samozřejmě v součinnosti s policií a obcemi, kterým navrhují opatření (například odebrání zvířete, snížení počtu nebo pozastavení činnosti). Případný postih je na obcích, kterým případ postupují.

Ale volně žijící zvířata, i ta, která žijí v blízkosti člověka například v obcích, či ve městech, se o sebe musejí postarat sama. Lidé by těmto „spoluobyvatelům" neměli znepříjemňovat život a samozřejmě je také nesmějí týrat, za což je možné je taktéž postihnout. Nelze například ničit hnízda se snůškou nebo s mláďaty, a to se týká jak hnízd drobných pěvců, ale i ostatních ptáků, např. havranů nebo čápů.

Může se nicméně stát, že lidé najdou mrtvé vypadlé mládě z hnízda, či na nějaké vodní ploše mrtvou labuť nebo jiného ptáka. To však nemusí v absolutní většině případů znamenat, že zvíře bylo utýráno, anebo, že za to může člověk. I zvířata umírají přirozeným způsobem, jako umírají i lidé. Zajisté, je-li pochybnost, může konkrétní případ posoudit odborník.

Každopádně je dobré si uvědomit, že v blízkosti člověka žije řada druhů zvířat, ptáků i savců nebo obojživelníků, kteří se snaží nacházet pro svůj život dobré podmínky. A někdy dojde ke střetu světa zvířat a světa lidí. Pak je na místě například ohrožená volně žijící zvířata zachránit či přemístit na vhodnější teritorium. Zde je vhodné svěřit tuto péči odborníkům.

A pokud by někdo měl dojem, že dochází někde k týrání zvířat, nejlépe udělá, bude-li kontaktovat místně příslušnou krajskou veterinární správu, popřípadě městskou veterinární správu v Praze.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR